lidé nám patří jen ve vzpomínkách
8. 1. 2009
...tak si tak říkám, jak to je veliká pravda v tomhle mottu...zamýšlím se nad tím, kolik lidí jsem v životě potkala a oni se byt´ krátkou vzpomínkou zapsali do mého podvědomí, někdy se mi vybaví tvář člověka spojením s nějakou současnou událostí a divím se sama sobě, jak dlouho jsem tu tvář měla v mozku uloženu aniž bych na ni vzpomněla....jindy vidím tvář mně povědomou a nemohu ji s ničím spojit,nebo ji spojím, a ani k ní zase nenajdu jméno....na mysli mi vyvstane jméno a hledám k němu tvář....jsou to tisíce tváří co potkáváme....jsou to stovky lidí s nimiž se stýkáme...jsou to desítky, jež bychom si přáli mít třeba zrovna teď při sobě....je to jedna jediná, jež pro nás znamená celý náš svět....ale skutečně nikoho z oněch lidí nemůžeme vlastnit....vlastnit jinak než ve svých vzpomínkách.....i svoje děti, biologické děti, dostávají při zrození svůj život, svoji vlastní karmu, jenž naplní..my jsme ti , kteří je vedeme na počátku jejich cesty a snad udáme její směr, ale i tak se stane, že zcela odbočí.....odejdou....my pak očekáváme jejich návrat....je to generace jako generace ...my jsme odešli...vraceli se ...a byli jsme očekáváni....at´každého z nás někdo někde vždy čeká.....at´každého z nás někde někdo vlastní ve svých vzpomínkách...at´se k těm vzpomínkám vždy rád vracívá...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář